Příběh vychází z osobní zkušenosti. Některé situace a detaily jsou volně převyprávěné.

Večer jsme měli doma hotovo. Děti spaly, kuchyň byla uklizená a já seděl u notebooku. Místo odpočinku jsem si ale znovu vybavoval, co musím zítra zařídit. Přihláška do školy, servis auta, dárek na víkend. Nic velkého, jen spousta drobností, na které jsem nechtěl zapomenout.

Domácí práci jsme si s partnerkou dělili. Jeden vařil, druhý vyzvedával děti, podle potřeby jsme se střídali. Jenže kolem toho bylo ještě plánování. Kdo vůbec zjistí, co je potřeba? Kdo si zapamatuje termín? A pozná druhý, že už je věc vyřízená?

Přihláška, o které jsme věděli oba

Dobře si to vybavuju na příhodě se školou v přírodě. Na lednici visel papír, který jsme měli podepsat a odevzdat. Oba jsme ho viděli. Oba jsme věděli, že je potřeba se o něj postarat. A každý jsme počítali s tím, že to udělá ten druhý.

Nakonec se na něj zapomnělo. Mrzelo mě to hlavně kvůli dceři, která se na odjezd těšila. Zpětně bylo snadné říct si, že jsme měli být pozornější. Jenže spoléhat na to, že si příště vzpomeneme, mi nepřišlo jako moc dobré řešení.

Chyběla nám obyčejná domluva: „Tenhle papír podepíšu a zítra ho dám do tašky já.“ Z toho, že o věci oba víme, jsme si udělali závěr, že ji také někdo zařídí.

Co mi chybělo v poznámkách a kalendáři

Termíny jsme měli v kalendáři, další věci v e-mailech a něco na papíře. Když jsem chtěl partnerce předat celou záležitost, často jsem musel nejdřív dohledat podklady a vysvětlit, co už je domluvené. A ona musela udělat totéž, když jsem něco přebíral já.

U školy v přírodě patří k datu odjezdu přihláška, platba, seznam vybavení i kontakt na učitelku. Chtěl jsem je mít u sebe. Abychom se nemuseli ptát, kam přišel ten poslední e-mail a jestli už někdo poslal peníze.

Tak jsem začal pracovat na Mindrele

Základní představa byla jednoduchá: otevřu jednu věc a najdu u ní to, co potřebuju. Co je ještě potřeba udělat, dokdy, kdo to řeší a kde jsou podklady.

Z toho postupně vznikla Mindrela. Můžete si do ní zapisovat termíny a povinnosti, přidat poznámky či dokumenty a určit, kdo je má na starosti. Věci pro sebe máte v osobním prostoru. Když je chcete řešit společně, můžete použít prostor pro pár nebo rodinu.

Osobní prostor je pro mě stejně důležitý jako ten společný. Člověk nemusí mít děti ani partnera, aby ho unavovalo pořád myslet na platby, schůzky a rozdělané věci. A ani v rodině není potřeba sdílet každou poznámku.

Co od aplikace čekám

Chci, aby nám ubylo hledání a opakovaného vysvětlování. Když někdo převezme zařizování, měl by mít po ruce i informace, které k němu potřebuje. Pak může pokračovat sám a druhý už nemusí držet všechno v paměti pro případ, že se někdo zeptá.

O rozdělení povinností se ale pořád musíme domluvit my. Samotný zápis jména u úkolu ještě neznamená, že o něm druhý ví nebo že s ním souhlasí. Tohle za nás aplikace neudělá.

Mindrela je zatím v beta verzi. Dál na ní pracuju s cílem, aby zapisování zabralo méně práce než následné hledání, připomínání a napravování zapomenutých věcí. Jestli si ji chcete zkusit, můžete začít jednou vlastní povinností. Nemusíte do ní hned stěhovat celou domácnost.